Návštěvník, který se vydá z náměstí k pivovaru, prochází přes Kozí plácek, kde se během staletí určitě odehrálo mnoho dramatických kozích příběhů.


Na jeho jižní straně dominuje prostoru Svinenská brána, která je součástí vnitřního obranného systému. Její existence je doložena od ruku 1379, to ještě pod názvem Tmavá. Později v letech 1525 - 27 byla brána přestavěna a pojmenována podle blízkého města jižně od Třeboně. Touto úpravou vznikla určitě jedna z nejkrásnějších třeboňských bran. Její výzdoba je tvořena obloučkovými štíty a s grafity. Povrch vozovky je stále vydlážděn velkými žulovými kostkami, které odolaly železným obručím starých povozů.

Svinenská bránaGenius loci je patrný na každém kousku brány a při průchodu může „pocestný“ nasávat magickou atmosféru místa. Je to jako vstoupit do časového tunelu, kterým proudí staletí rušného života. Musíš uskočit před vozem, který veze krmivo pro hospodářská zvířata (kozy) měšťanů nebo výpěstky z okolních vsí na trh, pozdravíš regenta Krčína, který jde zkontrolovat stavbu světské hráze, nebo zahlédneš magistra Kellyho, jak si mumlá něco o elixíru života.

Jak šel čas, tak se také měnila brána a její okolí. Ze sousední židovské školy se stal obchod Karla Šenolda s koly a z vedlejší synagogy je dnes obytný dům. Ale brána přečkala i smutné časy, kdy tudy pochodovala bagančata různých okupačních armád. Dnes však ohlazují povrch kočičích hlav hlavně šiky pěších i cyklo turistů, kteří Třeboň obsazují hlavně v jarních a letních měsících. To husité město neobsadili. A pomohla k tomu i Svinenská brána. Paradoxem je, že kozy přišly o svůj plácek, protože byl přejmenován po veliteli neúspěšných husitů na Žižkovo náměstí.